Čeká nás nejvyrovnanější sezóna v historii KHL (3.9. 2012):Češi a Slováci v Kontinentální hokejové lize

Komentujeme...

Slovan by po přípravných zápasech do play off nepostoupil

(4.9. 2012)

Ruský server sportexpress.ru sestavil tabulku KHL podle výsledků jednotlivých týmů v letní přípravě. Výborně si vedli především nováček z Doněcku, vracející se Lokomotiv Jaroslavl a obstál také pražský Lev. Hodně vysoko se dostal v minulých sezónách jasný outsider z Jekatěrinburgu a příjemně překvapil rovněž Víťaz Čechov.

Příliš spokojeno nebude naopak klubové vedení obhájce titulu Dynama Moskva, těžkou hlavu má určitě i trenér Miloš Říha v Petrohradu, a na těchto příčkách by po základní části rozhodně nechtěly skončit ani další dva moskevské kluby Spartak a CSKA.

Také poslední kvarteto mužstev v čele s aktuálním vítězem základní části Traktorem Čeljabinsk a dvojnásobným držitelem Gagarinova poháru Ak Bars Kazaň určitě uvidíme v závěru sezóny v jiných patrech tabulky.

SLOVAN BRATISLAVA by o jedno místo do play off nepostoupil.

VYSVĚTLIVKA:

(Protože jednotlivé týmy nesehrály v přípravě stejný počet zápasů, hlavním hodnotícím kritériem při sestavování této tabulky byla procentuální úspěšnost podle konkrétního počtu odehraných utkání toho kterého mužstva)

1. Metalurg Magnitogorsk (24:17, 21 bodů - procento úspěšnosti 77,8)
2. Donbass Doněck (34:17, 21 - 77,8%)
3. Lokomotiv Jaroslavl (26:16, 18 - 75%)
4. Avangard Omsk (28:20, 21 - 70,0%)
5. Lev Praha (40:22, 21 - 70,0%)
6. Salavat Julajev Ufa (28:21, 18 - 66,7%)
7. Severstal Čerepovec (24:17, 18 - 66,7%
8. Dinamo Riga (28:22, 20, 66,7%)
9. Avtomobilist Jekatěrinburg (30:20, 20 – 66,7%)
10. Dynamo Moskva (36:32, 20 – 60,6%)
11. Torpedo Nižnij Novgorod (32:25, 18 - 60,0%)
12. Barys Astana (34:28, 18 – 60,0%)
13. Neftěchimik Nižněkamsk (27:22, 16 – 59,3%)
14. Víťaz Čechov (23:16, 14 – 58,3%)
15. Dinamo Minsk (15:11, 12 – 57,1%)
16. Metalurg Novokuzněck (31:26, 17 – 56,7%)

17. Slovan Bratislava (27:23, 16 – 53,3%)

18. SKA Petrohrad (33:22, 19 – 52,8%)
19. Spartak Moskva (27:24, 15 – 50,0%)
20. Sibir Novosibirsk (24:27, 15 – 50,0%)
21. CSKA Moskva (30:28, 14 – 46,7%)
22. Jugra Chanty Mansijsk (24:25, 12 – 44,4%)
23. Traktor Čeljabinsk (24:19, 13 – 43,3%)
24. Atlant Mytišči (17:17, 9 – 42,9%)
25. Amur Chabarovsk (23:23, 11 – 40,7%)
26. Ak Bars Kazaň (14:23, 9 – 33,3%)

Komentujeme...

TOP 50 nejužitečnějších hokejistů KHL

(3.9. 2012)

Prestižní ruský sportovní server sports.ru dnes zveřejnil seznam 50 nejužitečnějších hokejistů, kteří se v jednotlivých klubech KHL představí v nadcházející sezóně.

Žebříčku jasně dominuje největší hvězda nového ročníku Kontinentální ligy, Alexander Radulov z CSKA Moskva.

A jak si v očích novinářů a expertů vedli čeští a slovenští hokejisté?
(pod jménem je vždy uvedeno oficiální zdůvodnění)

8. Jakub PETRUŽÁLEK (CZE - útočník, Amur Chabarovsk)
symbol vzestupu Amuru z role outsidera mezi elitu KHL, klub měl velké štěstí, že ho před rokem podepsal a letos v létě udržel navzdory zájmu jiných klubů

37. Štefan RŮŽIČKA (SVK - útočník, Spartak Moskva)
talentovaný střelec se stabilní formou, 22 gólů v minulé sezóně mu přineslo novou smlouvu se Spartakem na další tři sezóny

45. Petr VRÁNA (CZE - útočník, Amur Chabarovsk/Lev Praha)
trochu se ve stínu Petružálka vytratil z povědomí fanoušků Amuru, v závěru sezóny měl sice zdravotní problémy, ale 47 bodů ve 49 zápasech – není to úspěch?

47. Rastislav STAŇA (SVK -brankář, CSKA Moskva)
stal se jedním z mála hokejistů CSKA, na které byli po sezóně fanoušci pyšní

48. Marek KVAPIL (CZE - útočník, Dynamo Moskva)
pracovitý český hokejista, který vyniká rychlostí na bruslích

Komentujeme...

Čeká nás nejvyrovnanější sezóna v historii KHL

(3.9. 2012)

Už zítra odstartuje úvodním duelem posledních dvou finalistů – Dynama Moskva a Avangardu Omsk – pátý ročník Kontinentální hokejové ligy. Se třemi nováčky – Donbassem Doněck, Lvem Praha a Slovanem Bratislava, a znovu i s Lokomotivem Jaroslavl, který se do soutěže vrací po loňské letecké tragédii.


Na soupiskách jednotlivých týmů figuruje před startem sezóny 47 slovenských a 38 českých hokejistů (nejvíce ze všech ostatních cizinců: následují Finové – 36 a Kanaďané 32 hráčů), trojice českých trenérů (Miloš Říha – SKA Petrohrad, Rostislav Čada – Slovan Bratislava a Josef Jandač – Lev Praha) a jeden slovenský kouč (Július Šupler – Donbass Doněck).


Pokud se týká početního zastoupení českých a slovenských hokejistů mimo Lev a Slovan, oproti minulé sezóně došlo k mírnému poklesu, celkově se však právě díky Lvu a Slovanu jejich počet výrazně zvýšil (v předcházejícím ročníku 34 Čechů a 21 Slováků).
Ústup ze slávy však zaznamenala především české trenérská hokejová škola – jediným koučem u ruského týmu je totiž pouze Miloš Říha v Petrohradu.

Samotná sezóna bude podle mého názoru nejvyrovnanější v dosavadní historii KHL. Naznačují to jednak letní přestupy, chcete-li obměny kádrů, a jednak výsledky v letní přípravě – žádný tým vysloveně nezářil, žádný vysloveně nezklamal. Bude to hodně vyrovnané a zejména všechny tři nováčky čeká velký křest ohněm.

Proto hovořit těsně před začátkem soutěže o největších adeptech na zisk Gagarinova poháru, je více než obtížně. Vedle tradičně silných týmů, jako jsou např. obhájce titulu Dynamo Moskva, vicemistr Avangard Omsk, poslední vítěz základní části Traktor Čeljabinsk, předposlední šampión Salavat Ufa, Metallurg Magnitogorsk, dvojnásobný držitel trofeje z prvních dvou sezón Ak Bars Kazaň a samozřejmě SKA Petrohrad, jehož klubové vedení chce po trenéru Říhovi po loňském hladkém semifinálovém vyřazení od Dynama Moskva jedině titul, se budou o místo na výsluní určitě prát i další týmy, které v minulosti hrály druhé housle.

S velkými ambicemi vstupuje do sezóny kdysi slavné CSKA Moskva, které s Putinem a Rosněftem v zádech (ROSNĚFT – generální sponzor klubu, největší ruská ropná společnost, vlastněná ruskou vládou) koupilo megastar Alexandera Radulova a řadu dalších skvělých borců.
Posílit pozici Moskvy v ruském hokeji se bude snažit také Spartak, který si nejvíce slibuje od návratu klubového patriota, slovenského forvarda Branka Radivojeviče, jenž by měl spolu s krajanem Štefanem Růžičkou (loni nejproduktivnějším Slovákem v KHL) patřit k největším týmovým oporám.

Jenže smělé plány naznačují i outsideři minulých sezón. Nadějně se v přípravě ukazoval třeba Avtomobilist Jekatěrinburg a především jeho trio česko-slovenských posil Josef Straka, Branislav Mezei a Rastislav Špirko, a v novém světle (v tom hokejovém) se chce prezentovat i nejtrestanější tým KHL, Víťaz Čechov. Zajímavé bude také sledovat, jak si povede Neftěchmik Nižněkamsk s českým duem Kolář – Koukal.

A pak je tu celá řada týmů, které mohou kdykoli překvapit natolik, že se v tabulce budou ucházet o místa nejvyšší. Např. Amur Chabarovsk, Atlant Mytišči, Barys Astana, Dinamo Riga, Dinamo Minsk, Severstal Čerepovec a vždycky hodně nepříjemné Torpedo Nižnij Novgorod.

Když k tomu ještě připočteme čtyři velké neznámé – všechny tři nováčky a Lokomotiv Jaroslavl, myslím, že tipovat příštího vítěze KHL, by se odvážil jen ten největší optimista, či lépe řečeno hazardér.

A to ještě nekončíme. Vše, co jsem až dosud napsal, totiž zanedlouho vůbec nemusí platit a může být úplně jinak. Za předpokladu, že v NHL se skutečně začne stávkovat a v týmech KHL se to bude jen hemžit hráči ze zámoří. Už nyní totiž vedení ligy připravuje návrh na zvýšení počtu legionářů…

Jsem přesvědčen, že se můžeme těšit na nejzajímavější a nejvyrovnanější sezónu v historii KHL, v průběhu které zcela jistě nebude nouze o nejedno překvapení.

Komentujeme...

Angažování hráčů z NHL může opět znehodnotit celou sezónu

(24.8. 2012)


V souvislosti s blížícím se rozhodnutím o tom, zda v NHL se bude stávkovat či nikoli (vše nasvědčuje tomu, že ANO), sílí diskuse na téma angažování hráčů ze zámoří v evropských klubových soutěžích. Spekuluje se, kdo kam a hlavně za kolik by mohl jít a také na jak dlouho. Všechny tyto otázky, byť jejich oprávněnost nepopírám, jsou však podle mě druhořadé.


Tou zásadní je, jaký smysl tohle všechno má, čemu případně komu to prospěje a zda o to vůbec někdo stojí.
Já osobně v tom žádný smysl nevidím, prospěje to maximálně jen samotným hráčům z NHL, kteří se tak budou udržovat ve formě, a už vůbec si nejsem jistý otázkou, zda o to někdo stojí.

V každém případě, což považuji za prioritní, to výrazně zkreslí, chcete-li znehodnotí, celou příští sezónu. Ono totiž úplně stačí, když do toho kterého mužstva přijdou 2-3 hráči z NHL a najednou máte před sebou úplně jiný tým. Tito hráči budou samozřejmě nastupovat v prvních dvou formacích, na ledě stráví každý zápas přes dvacet minut, odehrají všechny přesilovky a pokud to budou obránci, tak i oslabení, a tabulka pak dostane úplně jinou podobu.

Jako příklad vezmu Kladno v české extralize. Z týmu, jehož současná podoba kádru předpokládá boj o play off do posledního kola, se v případě stávky může aktuálně stát jeden z hlavních favoritů na titul. V brance Pavelec, v obraně Tomáš Kabele a první dva útoky ve složení Jágr – Plekanec - Frolík a Voráček – Krejčí - Tlustý. To jsou totiž jména hráčů, kteří by kladenský dres naprosto reálně mohli oblékat, a v tomto smyslu o nich hovoří i česká média.

Další otázka zní:
Kam půjdou ti „obyčejní“ hráči z extraligy, kteří budou muset uvolnit své posty hvězdám?
Na hostování někam do 1. ligy? Kam jinam, nikde jinde totiž místo nebude.
No jo, jenže kde pak skončí ti hráči z 1. ligy, kteří postoupí svá místa hráčům z extraligy? – atd., atd. Pro ně to totiž bude de facto ztracená sezóna.
A trenéři se v noci nevyspí, protože si budou lámat hlavu nad tím, jak poskládat sestavu a kam a vedle koho tu kterou hvězdu postavit, aby ji vyšli vstříc.

V lockoutové sezóně 2004/05 jsem přesně toto sledoval hodně zblízka v jednom českém extraligovém klubu a byl jsem z toho všeho dost znechucený. Netvrdím, že všichni, ale někteří chlapci z NHL k tomu přistupovali hodně vlažně a mysleli si, že zápasy odehrají na jedné brusli. Na plné obrátky zapnuli až po té, co jim došlo, že si škodí sami sobě, že nedělají dobrou pověst svému jménu.

Neustále a pořád do kola hovoříme o tom, jak musíme dávat šanci mladým talentovaným hokejistům, jenže tímto krokem zároveň všechno popřeme. Ztratit byť jen část sezóny tím, že ji odehraji v nějaké méně kvalitní soutěži nebo že v té kvalitní strávím na ledě v průměru 7-8 minut za zápas, to se pak hodně těžko dohání.

Dobře, diváci uvidí na vlastní oči v několika zápasech pár hvězd z NHL, pár malých kluků bude šťastných, že ulovili podpis megastar, pár náctiletých dívenek bude šílet z toho, že se jim ta či ona hvězda podepsala těsně nad levé ňadro, možná to nějaký klub dokáže využít marketingově, ale to je tak všechno.

Na závěr se tedy ptám, zda tenhle celý humbuk kolem angažování hráčů z NHL stojí za znehodnocení celé sezóny? Podle mě nikoli!

A ještě poznámku na závěr, abych nebyl špatně pochopen. Z mé strany v tom přirozeně není nic osobního vůči hráčům ze zámoří. Řadu z nich znám osobně a mám s nimi velmi dobré vztahy. Nicméně někdy je nutné se takříkajíc "odosobnit" a uvažovat v obecných souvislostech. Prostě jablka s hruškami míchat nelze. Přesně takhle na mě totiž přesun hráčů z NHL do Evropy působí.

Komentujeme...

CO NÁM ŘÍKÁ STATISTIKA…

Rekordmani Zbyněk Irgl a Peter Podhradský se připravují už na svou šestou sezónu v Rusku

(22.8. 2012)


Do startu Kontinentální hokejové ligy zbývají už jen pouhé dva týdny, a to je vítaná příležitost připomenout si některá zajímavá statistická čísla. A začněme u postu nejvýznamnějšího, který je vždycky první na ráně v případě, že mužstvu se nedaří.

(Prezentované údaje jsou uváděny za dobu existence ruských šampionátů, tzn. od doby po rozpadu SSSR a statistické tabulky jsou sestaveny ze jmen, která budou účinkovat v KHL i v nadcházející sezóně)



Mezi trenéry se největšímu respektu bude těšit Valerij Bělousov (Traktor Čeljabinsk), který v průběhu 22 sezón odkoučoval 1171 zápasů. Druhý je Vladimír Krikunov (Barys Astana – 18 sezón, 1007 zápasů) a třetí Vladimír Golubovič (Neftěchimik Nižněkamsk – 13 sezón, 484 zápasů).

Hned za nimi už figuruje na 4. místě Miloš Říha (SKA Petrohrad), který v průběhu svých šesti „ruských“ sezón stál na střídačce v 362 utkáních.
Trenér Donbasu Doněck, Július Šupler, je s 283 zápasy v pěti sezónách na 7. místě.
(Miloš Říha tedy bude v nové sezóně co se týká počtu odkoučovaných zápasů nejzkušenějším NERUSKÝM trenérem v KHL).

Pomyslnou tabulku v počtu odkoučovaných zápasů v KHL mezi trenéry, kteří se na střídačku postaví i v této sezóně, uzavírá Rostislav Čada ze Slovanu Bratislava (loni v Avangardu Omsk 33 utkání).

Trenérskými nováčky v KHL budou v nadcházející sezóně Valerij Bělov (Ak Bars Kazaň), Petri Matikainen (Avangard Omsk), Paul Maurice (Metallurg Magnitogorsk), Tom Rowe (Lokomotiv Jaroslavl) a Josef Jandač (Lev Praha).

(Rekordmany mezi sovětskými a ruskými trenéry v počtu odkoučovaných sezón jsou legendární Arkadij Černyšev – 29 sezón a navíc u jednoho mužstva - Dynamo Moskva, Anatolij Tarasov – 28 sezón a Viktor Tichonov – 27 sezón).

A pojďme dále…

V minulé sezóně hned tři hráči překročili metu jednoho tisíce odehraných zápasů v ruských šampionátech a KHL.

Andrej Subbotin (39 let, Avtomobilist Jekatěrinburg, celkem 1024 zápasů), Vitalij Proškin (36 let, Salavat Ufa, 1016 zápasů) a Alexej Troščinskij (38 let, Víťaz Čechov, 1003 zápasů).

Se všemi třemi rekordmany se setkáme i v příští sezóně. V ní by se mezi „tisícovkáře“ mohl zařadit i Maxim Sušinskij (990 zápasů), ten je však stále bez angažmá a především pak Alexej Kaljužnyj (Lokomotiv Jaroslavl), jenž má na kontě 941 duelů. K překonání mety jednoho tisíce zápasů potřebuje Alexej odehrát celou základní část a sedm zápasů v play off.

Sušinskij by se také mohl v průběhu nové sezóny posunout na páté místo mezi střelci (aktuálně má na kontě 344 gólů, na páté místo ztrácí 8 branek) a navýšit počet kanadských bodů, kterých dosud posbíral 818 a mezi aktivními hráči nemá konkurenta – 2. Alexej Morozov (Ak Bars Kazaň, 656 bodů) a 3. Sergej Mozjakin (Metallurg Magnitogorsk, 567 bodů).

A ještě jeden zajímavý statistický údaj – ruský gólman Maxim Sokolov (40 let), který letos v létě přestoupil z SKA Petrohrad do Neftěchimiku Nižněkamsk, se připravuje na svou 22. sezónu. Sokolov se stane rekordmanem nejen v Rusku, ale překoná i rekord legendárního gólmana NHL Terryho Sawchuka, který v nejslavnější hokejové soutěži světa odchytal v 50. a 60. letech minulého století (1949/50 až 1969/70) převážně v dresu Detroitu Red Wings 21 sezón.

ČEŠI a SLOVÁCI rekordně v ruských šampionátech a KHL

* nejvíce sezón v historii ruských šampionátů (po rozpadu SSSR) a KHL

ČEŠI – Miroslav Blaťák, Jan Bulis, Zbyněk Irgl a Josef Straka (5 sezón = první sezónu odehráli ještě v ruské Superlize), Blaťák navíc působí stále v jednom týmu – Salavatu Ufa)

SLOVÁCI – Peter Podhradský (5 sezón = první sezónu odehrál ještě v ruské Superlize)

* nejvíce zápasů v historii ruských šampionátů a KHL (včetně play off)

ČEŠI – Zbyněk Irgl (331 zápasů), Miroslav Blaťák (326 zápasů)

SLOVÁCI – Peter Podhradský (276 zápasů)

* lídři produktivity v historii ruských šampionátů a KHL (včetně play off)

ČEŠI – Zbyněk Irgl (104+94=198, 5 sezón, 331 zápasů)

SLOVÁCI – Branko Radivojevič (58+117=175, 4 sezóny – vše v KHL, 233 zápasů) a Marcel Hossa (98+77=175, 4 sezóny – vše v KHL, 240 zápasů)

Komentujeme...

LEV v Praze? Ano, je to krok správným směrem
(23.7. 2012)

„Český hokej se konečně dočkal svého zástupce v druhé nejprestižnější soutěži světa, Kontinentální hokejové lize“ – říkají ti, kteří novému klubu, Lvu Praha, drží palce.

„Je to celé nesmysl, tři kluby se v Praze nemůžou uživit. České extralize to sebere peníze a hráče a na Lev stejně nikdo chodit nebude“ – oponují ti, které přítomnost Lva v Praze nijak neoslovila a neláká.


Nejde o to, na čí stranu se přidat, jde o fakta a o objektivní argumenty. Hokej je tvrdý byznys v nekompromisním konkurenčním prostředí, kde stejně jako všude jinde platí zákony trhu a nabídky a poptávky. Tolik obecně.

Z toho konkrétního pohledu pak už jen stačí přečíst si aktuální soupisku Lva a záhy zjistíme, že v současném 22 členném kádru najdeme jen 4 hráče z české extraligy (gólmana Tomáše Pöpperleho, útočníka Tomáše Rachůnka a obránce Michala Sersena, kteří přišli ze Sparty a forvarda Jaroslava Svobodu z Komety Brno).
Takže o žádném masivním přetahování hráčů z extraligy nemůže být ani řeč.

Pokud se týká odlivu peněz, resp. sponzorů z českého hokeje, to je podobný nesmysl. Finanční rozpočet Lva je zajišťován ze zdrojů, které s českým hokejem jako takovým nemají nic společného.

Další a nikoli nepodstatná část hokejových expertů a fanoušků klade více důraz na prestiž a zkvalitnění národních lig před hokejovou globalizací. Tomu jistě nelze nic vytknout, nicméně tento názor postrádá v současné době reálný základ, a to hned z několika důvodů. Tím prvním je fakt, že národní ligy v tom původním slova smyslu dnes už de facto neexistují. Co je to vlastně dneska „národní liga“?
Podíváme-li se na počty cizinců v jednotlivých národních soutěžích jak v Evropě tak samozřejmě v zámoří, nutně dojdeme k závěru, že tohle národní ligy jako takové už prostě dávno nejsou.

Pročteme-li si soupisky reprezentačních týmů třeba z posledního světového šampionátu, v návaznosti na výše řečené zjistíme, že jednotlivé kádry jsou složeny z hráčů, kteří působí v angažmá po celém hokejovém světě. Jinak řečeno: chceme-li skutečnou národní ligu, pak ale musíme zavřít hranice a žádného českého hráče nepustit ven a žádného zahraničního hráče nepustit sem.

Aby to ovšem celé dávalo smysl, stejným způsobem by musela postupovat minimálně celá hokejová Evropa. A uznejte sami – to by byl výrazný krok zpět.
Jedině pravidelná zápasová zátěž v konfrontaci s těmi nejlepšími týmy může připravit kvalitní hráče pro reprezentaci. To je bez diskuse. Nehledě na to, že turnajový systém na úrovni evropské klubové konfrontace, např. Spengler Cup, nemůže nahradit účast v druhé nejprestižnější hokejové soutěži světa.


Proto je dobře, že Lev si buduje základnu právě v Praze. Jeho účast v KHL má totiž obrovský význam především pro český hokej, byť si to mnozí zatím odmítají jakkoli připustit, neřku-li přiznat. V kádru Lva je řada českých reprezentantů či budoucích adeptů reprezentačního dresu, kteří budou týden co týden hrát těžké zápasy proti kvalitním soupeřům. Co více by si mohl trenér Alois Hadamczik přát…

A ještě poznámku na závěr:

Neustále hovoříme o tom, jak motivovat malé kluky (jejich rodiče), aby si v co největším počtu nacházeli cestu na zimní stadióny. Když pak ti samí kluci mohou na vlastní oči týden co týden vidět vynikající světové hokejisty přímo v akci, což je motivace jako hrom, mnozí hledají možné i nemožné argumenty jen pro to, aby to celé shodili a pláčí nad zánikem národních lig. A už jim jaksi nedochází, že česká národní liga se před časem dokonce chtěla uzavřít – nejen před evropským či světovým hokejem, ale především před hokejem českým. Tímto krokem by logicky zavřela už i tak jen málo pootevřené dveře před všemi mladými talentovanými hokejisty, kteří v 15 – 16 letech raději riskují a odcházejí do zámoří, protože vědí, že u nás jim tu šanci dá málokdo.

I taková je totiž česká „národní“ liga…, z jistého úhlu pohledu, pokud se týká průměrného věkového složení, dokonce nejstarší na světě.

Jen pro zajímavost:

Za měřítko jsem zvolil věkový průměr deseti nejúspěšnějších hráčů kanadského bodování uplynulé sezóny (po základní části) v nejvyšších národních soutěžích čtvrtfinalistů letošního mistrovství světa.

Z tohoto srovnání vychází česká extraliga hodně nelichotivě. Konce konců – posuďte sami (řazeno od nejmladšího po nejstarší věkový průměr):

1. Švédsko (Elitserien) – věkový průměr 25 let
2. Kanada a USA (NHL) – věkový průměr 26,3 let
3. Finsko (SMI-liiga) – věkový průměr 28 let
3. Rusko (KHL) – věkový průměr 28 let
5. Norsko (UPC Ligaen) – věkový průměr 28,1 let
6. Česká republika (Tipsport extraliga) – věkový průměr 33 let
6. Slovensko (Tipsport extraliga) – věkový průměr 33 let

Výrazně lépe jsou na tom i ostatní evropské ligy, např. Německo (DEL) - 28,9 let a třeba Švýcarsko (Nationalliga A) - 30,6 let.

Co k tomu dodat: Snad už jen tolik, že průměrný věk aktuálního kádru pražského Lva je 27 let…

Foto: (3x www.levpraha.cz)

Původní rozhovor...

JAROSLAV ZÍDEK: Jarda Jágr je absolutní profesionál a věřím, že se mu bude dařit i v Dallasu!
(4.7. 2012)

JAROSLAV ZÍDEK, hokejový agent, který se v KHL staral o desítky českých hráčů. Jeho jméno už ale navždy zůstane spojeno především s Jaromírem Jágrem a s jeho angažmá v Avangardu Omsk. A Jaroslav Zídek, který v minulé sezóně působil jako týmový manažer v popradském Lvu, si toho je dobře vědom.


„Pochopitelně, mým jednoznačně nejvýznamnějším „klientem“ byl Jarda Jágr (na snímku: vlevo Jaroslav Zídek s Jaromírem Jágrem po příletu do Omsku). S Jardou jsem se poznal přes jeho osobního trenéra Mariána Jelínka v roce 2004 v průběhu Mistrovství světa v Praze. Tam jsme si nastavili nějaké mantinely a od toho se pak ta naše spolupráce odvíjela.

Pracovat s takovou megahvězdou jako je Jarda, je strašně fajn. A jak to vypadalo v praxi? Začínáte výběrem nejvhodnějších týmů. Z těch, které jsem tenkrát v KHL oslovil, to byly jednoznačně Magnitogorsk, Dynamo Moskva a Avangard Omsk. Hovořím o roce 2004, kdy se pak na podzim v NHL stávkovalo a Jarda hledal nějaký vhodný klub, ve kterém by v průběhu přestávky hrál. Nejrychlejší a nejkonkrétnější to bylo právě s Avangardem. Jeho prezident pan Bardin tehdy okamžitě přiletěl do Prahy, jen aby Jardu získali. Nakonec ty podmínky ze strany Avangardu byly ještě lepší, než jaké jsme požadovali. Žádné zádrhely se v podstatě nevyskytly. Omsk měl zájem angažovat velkou hvězdu z NHL a tou Jarda samozřejmě byl a pořád je.

No a pak už to znáte… Začátkem listopadu 2004 se Jarda objevil v Omsku a okamžitě si získal obrovskou přízeň nejen odborníků, ale i fanoušků, klubového vedení a spoluhráčů.

Jeho přístup k tréninkům, životospráva, spolupráce s mladými spoluhráči, vstřícnost vůči novinářům – to všechno bylo absolutně bez problémů a absolutně profesionální. Až i já sám jsem z toho byl překvapený (na snímku: Jágr právě vystupuje z letadla na omském letišti). Jarda mi před odletem do Omsku říkal – „hele, do vánoc jsem zpátky“, no a vidíte, nakonec z to později byly ještě další tři naprosto skvělé roky.

Jak říkám, Jarda je ve všem absolutní profesionál, týmový hráč s obrovským respektem v kabině a většina, zejména těch mladých a mladších hráčů, se od něho může ještě hodně dlouho učit. V Omsku vůbec žádná privilegia nevyžadoval, choval se skromně, nehrál si na žádnou megastar, prostě s takovým hráčem byla radost pracovat. Pochopitelně že Avangard měl zájem Jardu udržet i dál, nabídku na prodloužení kontraktu dostal skutečně lukrativní. Pak do boje vstoupil ještě bohatý Petrohrad, a musím říct, že o něho opravdu hodně usiloval, nicméně on se nakonec rozhodl pro návrat do NHL.

Jsem nesmírně šťastný, že jsem s Jardou ty tři čtyři roky mohl spolupracovat. Znovu to musím zopakovat a zdůraznit – on je naprosto ve všem absolutní profesionál. Takových hokejistů jako je Jágr, na světě moc není. Do té příští sezóny v dresu Dallasu mu samozřejmě přeji jen to nejlepší.“

Pane Zídku, jak Vy, jako znalec KHL, vnímáte vstup Slovanu Bratislava do této soutěže?

„Extraliga na Slovensku bude sice vstupem Slovanu do KHL ochuzena, na druhou stranu to však pro ni bude výzva dokázat svoji kvalitu i bez něho, ale z toho obecného pohledu je to pro slovenský hokej jednoznačný přínos, protože Slovan bude vychovávat kvalitní hráče pro reprezentaci. Stane se jakousi základnou pro národní tým. Takovou, jakou je třeba Dinamo Riga pro lotyšskou reprezentaci, jako je Dinamo Minsk pro tu běloruskou nebo Barys Astana pro Kazaše.

Jsem jednoznačně přesvědčen, že Slovan v KHL uspěje. Navíc v jeho prospěch hovoří několik nezanedbatelných předností – má obrovskou základnu výborných a věrných fanoušků a v Bratislavě, na rozdíl od Prahy a pražského Lva, už žádné jiné špičkové mužstvo na téhle úrovni nehraje, takže si myslím, že domácí zápasy Slovanu budou vyprodané. Slovan je pro mě na Slovensku jednička a hrát v KHL si zaslouží.

Já osobně bych se spolupráci s tímto slavným klubem nebránil. Navíc v nedávné minulosti jsme společně už nějaké věci konzultovali a rád bych teď Slovanu předal zkušenosti, které jsem za ta léta, co se v KHL pohybuji, nasbíral a které jsem navíc získal i s popradským Lvem v průběhu minulé sezóny. Podmínky v klubu budou určitě prvotřídní, o tom vůbec nepochybuji, management je také zkušený, fanoušci úžasní, hráči kvalitní, takže, jak jsem už zmínil, s chutí bych se do spolupráce se Slovanem pustil.“

Komentujeme...

Na EURO a ze skupiny postoupil Vrba, nikoli Bílek aneb ČESKÝ hokej a fotbal jedno jest!
(22.6. 2012)

Česká fotbalová reprezentace vypadla na evropském šampionátu ve čtvrtfinále a všichni jsou spokojeni. Trenér Michal Bílek je na své chlapce pyšný a hráči jsou pyšní sami na sebe. Po prohraném duelu s Portugalskem projdou páni reprezentanti mlčky kolem novinářů (přece se s nimi nebudou bavit, že), pak dojatě – prý celých pět minut – tleskají loučícímu se Barošovi, aby nakonec opět chválili sami sebe a postup ze skupiny neoznačovali div ne za zázrak. Jak samolibé…

Ale pojďme po pořádku. Především je třeba si důrazně uvědomit, a dosud jsem to nikde v médiích nezaregistroval, že už o samotný postup národního týmu na EURO 2012 se zasloužil především plzeňský trenér Pavel Vrba, nikoli Michal Bílek.


Byli to totiž právě hráči Viktorky (Pilař, Jiráček, Petržela, Limberský, Rajtoral, Kolář), kteří v kvalifikaci dodali reprezentaci to herní pojetí, které jim ordinoval kouč Vrba a které slavilo nejeden úspěch na evropské klubové scéně. Tzn. rychlý, ofenzivní kombinační fotbal s přihrávkami po zemi na jeden dotek apod. Jinak řečeno – tuto herní tvář nevtiskl týmu „národní“ trenér Bílek, ale plzeňský odborník Vrba.

A totéž se chvílemi projevovalo i na letošním EURO. Ostatně vždyť postup ze skupiny měli na „svědomí“ především Pilař a Jiráček… Bílkovy hrůzostrašné nesmysly s jedním hrotovým útočníkem (navíc s Barošem) prostě dovolily týmu hrát jen tolik, co předvedl. Pravda, nebylo toho mnoho.

Bezmezné nadšení z úvodní dvacetiminutovky proti Portugalcům tak zavání vším možným, jen ne objektivním posouzením reality. Na jejich polovině jsme sice v ten čas byli doma více než soupeř na té naší, ale základní otázka zní: co z toho, když šance se zjevovaly jen v náznacích a gólový efekt byl nulový. Totální vystřízlivění přišlo ve 2. poločase, kdy se Bílkova parta už nezmohla vůbec na nic. Teď slyším všechny ty nekritické hlasy – „tak si to tam jdi zkusit, frajere“. O tom to přece není. Fotbalisté jsou za svou práci královsky placeni a navíc – projděte si pozorně soupisku českého „nároďáku“, zejména mateřské kluby jednotlivých hráčů. Ano, vesměs to jsou kluby z předních evropských soutěží.
V těchto souvislostech potom působí již zmiňované samolibé projevy spokojenosti s výkony a výsledky jako obyčejná drzost. Jako výsměch. Hráči z takových týmů musí přece předvádět úplně jiný fotbal!

Uvedu jedno přirovnání: Kdyby řidič autobusu řídil tak, jako hráli čeští fotbalisté teď v Polsku, musel by nutně havarovat každých 200 metrů…
Každý děláme svoji práci a za tu jsme také hodnoceni. Proto názory typu: „když seš tak chytrej, tak si to běž, frajere, zkusit“ NEBERU. A neberu ani názor, kolik jiných dobrých týmů (z naší skupiny třeba Rusko) do čtvrtfinále vůbec nepostoupilo. To je sice pravda, ale bídný výkon reprezentace s tím nijak nesouvisí a nijak ho neomlouvá.

Za tím vším stojí podle mého názoru jeden jediný fakt: Michal Bílek nemá schopnosti k tomu, aby mohl fundovaně vést národní tým. Toť vše. Podobně jako Alois Hadamczik hokejové reprezentaci, ani Bílek té fotbalové nedokázal vtisknout osobitý a hlavně efektivní herní projev, taktiku či strategii. K samotné nominaci (až na Baroše) sice nelze mít výhrady, nicméně to, co pak Bílek prováděl se sestavou, to už byl velký průšvih.

Barošovi sice mohou všichni tleskat třeba půl dne a ve stoje, ale český útočník si na Euro nesplnil svoji základní povinnost – střílet góly. Jeho přínos pro mužstvo byl tudíž nulový. Jestli někde někomu sklepával nějaké balóny je v souvislosti s jeho rolí hrotového hráče zcela nepodstatné. Minulostí se prostě žít nedá, a tím kapitolu BAROŠ uzavírám.

Dalším „bonbónkem“ Bílkových těžko pochopitelných šachů se sestavou byla nominace Vladimíra Daridy do základní sestavy proti Portugalsku. Čeho tím chtěl pan Bílek dosáhnout? Daridu zničit? Postavit tento bezesporu velký talent do základu pro čtvrtfinále evropského šampionátu po tak dlouhé zápasové pauze, to je obrazně řečeno „vražda“. Darida měl nastoupit ve všech zápasech na EURO, nevypadl by ze zápasového rytmu a jeho výkon proti Portugalsku mohl být ještě lepší. I tak ale hru zálohy oživil, nicméně Bílek se mu „odměnil“ tím, že ho už v 61. minutě vystřídal naprosto bezzubým Rezkem.
Takže Darida to od Bílka vlastně schytal hned dvakrát. Nejdříve nominací po dlouhé zápasové pauze (takříkajíc hozením do rozbouřeného moře bez záchranné vesty) a po té hodně předčasným a především neodůvodněným stažením ze hry, co by projev nedůvěry ze strany "národního" kouče.

Bravo, pane Michale Bílku, to je skutečně „příkladné“ chování trenéra národního týmu k mladým hráčům!

Kapitolou sama pro sebe jsou reprezentační výkony gólmana Petra Čecha. Ani na EURO nechytil nic navíc (což je přesně to, co se od špičkového gólmana očekává), nehledě na to, že na řadě inkasovaných gólů se i on výrazně podílel. Komentátor ČT Pavel Čapek byl však pokaždé doslova uchvácen i při tom nejbanálnějším Čechově zákroku. Proč však je brankář Chelsey tímto očividným, do oči bijícím a do nebe volajícím způsobem takto hájen, to je pro mě nerozluštitelná záhada.

A propo, když už jsem zmínil Pavla Čapka… Chápu, že když komentátor komentuje zápasy národního mužstva, bude mu fandit. Na tom není nic špatného. Ale taková servilita, které se linula zejména z Čapkových úst, to bylo až nechutně příliš. Každá kombinace dvacet metrů před vápnem byla gólová, každý obranný zákrok ve středu hřiště statečný či odvážný a každý jen trochu rychlejší pohyb hráče směrem dopředu div ne sprintem bezmála Boltovským atd., atd.

Prostě to byla jedna velká fraška. Hlavně že si všichni zainteresovaní zase pěkně klepou na ramena a než se nadějeme, nechá si Fotbalová asociace někdy v blízké budoucnosti klidně „utéct“ trenéra Pavla Vrbu stejně, jako to před časem učinil hokejový svaz v případě Vladimíra Vůjtka staršího.

Pusťte k národnímu týmu plzeňského odborníka Vrbu, protože on jako jediný trenér v Česku dokáže mužstvu naordinovat moderní herní projev, který je schopen konkurovat evropské špičce.

Rozhovor...

JÚLIUS ŠUPLER: Doněck je pro mě obrovská výzva. A Slovan v KHL? Je to správná volba!
(13.6. 2012)

Slovenský lodivod Július ŠUPLER patří mezi legendy trenérské profese. Teď přijal další výzvu. Respektovaný jednašedesátiletý kouč se od příští sezóny postaví na střídačku nováčka KHL, ukrajinského Donbassu Doněck. V té minulé se úspěšně pokoušel vzkřísit slávu kdysi neporazitelného CSKA Moskva, když předtím zanechal výraznou trenérskou stopu v Dinamu Riga.


S věkově druhým nejmladším týmem soutěže se mu podařilo postoupit do play off, jenže krátce před začátkem vyřazovací části se k němu vedení armádního klubu zachovalo velmi neseriózně a z postu hlavního trenéra ho bez nějakého bližšího vysvětlování a předcházejícího varování odvolalo. Je pozoruhodné, že tehdy se na jeho stranu postavila i většina ruských novinářů, což zejména vůči zahraničním trenérům nebývá v Rusku až tak obvyklé.

Dlužno ještě poznamenat, že po rozpadu federace, resp. po nespravedlivém „odsouzení“ Slovenska do role hokejového outsidera, se právě Július Šupler jako kouč národního týmu významně zasloužil o jeho rychlý návrat do elitní skupiny mistrovství světa.

Pane Šuplere, už Vás přebolel, diplomaticky řečeno, nedobrovolný odchod z CSKA Moskva?
Jsou věci, přes které se člověk musí v životě dostat, mávnout nad nimi rukou, vzít je z toho profesionálního hlediska a jít dál. Ten úkol, který jsem před začátkem sezóny dostal, tzn. zapracovávat do týmu mladé hráče a postoupit do play off, jsem splnil, byť o tom před začátkem sezóny řada expertů i fanoušků pochybovala. Dal jsem šanci mladým hráčům, kteří by ji jinde asi nedostali a oni to zvládli. Z toho jsem měl velmi dobrý pocit.
Když jsem pak byl odvolaný, tak to většina novinářů a třeba i komentátorů, kteří zápasy CSKA komentovali a viděli je tedy na vlastní oči, nechápala. My jsme před začátkem sezóny netrvali na tom, že musíme kádr posílit hvězdami, nechtěli jsme zatěžovat klubový rozpočet. Navíc jsme celou soutěž odehráli s nejmladší obranou a ve výčtu podobných argumentů bych mohl pokračovat ještě dlouho.
Na druhou stranu jsem rád, a to říkám upřímně, že jsem dostal možnost pracovat v tak slavném klubu a dál bych se k tomu už nechtěl vracet.

Vy sám jste poměrně krátce po odchodu z CSKA prohlásil, že Vás to táhne zpět do KHL. Čím to?
Když několik let pracujete v tak prestižní soutěži, to se člověku pak těžko opouští. Ať už se to týká kvality hráčů, zázemí, fanoušků apod. Jsem rád, že mě chuť a ochota pracovat stále drží a že mi, chválabohu, slouží zdraví. V CSKA to pro mě byla velká výzva – pracovat s mladými hráči a dostat se s nimi do play off. Mně se to podařilo a také odtud plyne ten můj elán jít do toho dál a přijímat další výzvy. Jinak řečeno – pracovat na té nejvyšší úrovni mě pořád láká.

Jak se rodilo vaše angažmá v Donbassu? Proč jste se rozhodl právě pro tento ukrajinský tým?
Donbass měl a má vysoké ambice. Klub hledal trenéra a dlouhodobě sledoval moji práci. Informace a reference o mně měli kluboví funkcionáři od Vjačeslava Fetisova, který mě angažoval do CSKA, jenže v průběhu sezóny, v lednu po Utkání hvězd KHL, z klubu na protest proti některým praktikám odešel.

Já si ale Slávy nesmírně vážím. Nejen pro to, co všechno udělal pro ruský a světový hokej, ale i jako člověka. Musím přiznat, že zpočátku jsem plánům Donbassu příliš nevěřil, ale ta serióznost jejich jednání vůči mé osobě, ta mě v tom dobrém slova smyslu doslova šokovala.
Po mém odvolání za mnou během třech dnů přiletěl do Moskvy prezident klubu Boris Kolesnikov (na snímku), což je vlastně vicepremiér Ukrajiny a viceprezident Šachtaru Doněck – člověk obrovsky zapálený pro sport, tak potom jsem o té nabídce začal velice vážně uvažovat. A pak už všechno šlo velmi rychle. Láká mě i to zázemí. Vezměte si třeba, že taková země, jako je Ukrajina, má i vlastní hokejový kanál, kde vysílá NHL, KHL, což je naprosto fantastické. Moc se na tu práci těším.

Obšut, Podhradský, Pilař a Nedorost – to je vaše slovensko-české kvarteto. Měl jste zájem ještě o některé jiné slovenské nebo české hráče, jejichž příchod se ale nepodařilo realizovat?
Ano, řeknu to naplno – měl jsem zájem o některé další velice zkušené slovenské nebo české hráče, ale na druhou stranu jsem zase musel respektovat možnosti klubového rozpočtu. V hledáčku některá zajímavá jména pořád máme, uvidíme, co se do začátku sezóny ještě podaří zrealizovat.
Samozřejmě to mužstvo budujeme s nějakou perspektivou a musíme brát na zřetel i to, aby v něm byly také domácí hvězdy. Stejně jako v Rize nebo v CSKA i tady chceme dát příležitost mladým ukrajinským talentům, navíc v kádru zůstala i řada zkušených domácích hráčů, kteří působili jak v NHL, tak v KHL. Poměr těch zahraničních a domácích by měl být tak padesát na padesát, protože fanoušci chtějí vidět i ty svoje, což se musí respektovat.

Vaším soupeřem v divizi bude i Slovan Bratislava. Za tento klub jste v letech 1970-72 hrál a v jediné sezóně 2002/03, kdy jste Slovan trénoval, jste s ním dokonce hned získal mistrovský titul. Co byste Slovanu popřál do jeho premiérové sezóny v KHL?
Především je třeba z toho sportovního hlediska Slovanu k účasti v KHL upřímně poblahopřát. To má a bude mít obrovsky pozitivní vliv na další rozvoj slovenského hokeje, na motivaci mladých hráčů. To je skvělé. Upřímně řečeno, co jiného nám zůstává, když nemáme tak kvalitní naši extraligu a chceme vychovávat špičkové reprezentanty? Musíme jít do konfrontace s těmi nejlepšími.
Na angažmá ve Slovanu velice rád vzpomínám a do té premiérové sezóny mu samozřejmě přeji jen to nejlepší. Jsem přesvědčen, že Slovan je tím správným mužstvem, které bude příkladně reprezentovat Slovensko v KHL. Ať už se to týká jeho tradice, zázemí, funkcionářů i samotných hráčů.
A že naši chlapci získali na světovém šampionátu stříbrné medaile? To je fantazie! To je další významný posun ve vývoji slovenského hokeje, obrovská motivace pro mladé hráče, pro naše mládežnické reprezentační výběry, pro celý náš národ, pro jeho soudržnost. Bylo fantastické sledovat, jak jsme se v průběhu mistrovství světa zase dokázali semknout a fandit našim chlapcům, kteří nám všem udělali tak obrovskou radost.

Rozhovor...

VLADIMÍR VŮJTEK: Slovan v KHL? To bude velký přínos pro slovenský národní tým!
(8.6. 2012)


Ve svých 65 letech stál poprvé v trenérské kariéře na střídačce národního týmu a hned vybojoval senzační stříbrnou medaili. S mužstvem, kterému před začátkem letošního světového šampionátu věřil jen málokdo. ON to však dokázal. Stratég par excellence, kterých v dnešním hokejovém světě není mnoho – Vladimír Vůjtek. Jeho skvělou, profesionální práci nejen pro reprezentační mužstvo, ale pro slovenský hokej vůbec, ocenil i SZLH, který s renomovaným českým koučem prodloužil smlouvu až do roku 2014.

Pane Vůjtku, co nového a zajímavého vám o kvalitě slovenského hokeje prozradil letošní světový šampionát?
Slovenský hokej v mládežnických kategoriích trošku pokulhává, i když také tam jsou pořád talentovaní hokejisté, které je možné vybrat pro národní mužstvo. To se právě na světovém šampionátu potvrdilo. Na druhé straně jsme samozřejmě závislí na tom, kteří hráči na ty vrcholné události přijedou z NHL.

Zažil jste na letošním světovém šampionátu nějaké výrazné zklamání ve vztahu ke svým svěřenců a naopak – objevilo se v jeho průběhu něco, co vás překvapilo příjemně?
Já myslím, že negativa na mistrovství světa prakticky nebyla vůbec žádná. Naopak - objevilo se tam mnoho pozitivního. Zejména to byla soudržná parta, která se vytvořila v kabině, na střídačce i na ledě a která táhla za jeden provaz od prvního zápasu až do konce. Takže tu soudržnou partu bych rozhodně vyzdvihl.

Kde vidíte budoucnost slovenského hokeje, resp. na čem může slovenský hokej v nejbližší budoucnosti stavět?
Jak už jsem vlastně říkal, ta mládež v osmnáctce a ve dvacítce nemá žádné pronikavé výsledky, řekněme mezi tou první šestkou těch nejlepších týmů, ale na druhé straně i v těchto mládežnických kategoriích vyrůstají špičkoví hráči – třeba Jurčo, Tatar, Pánik, Štajnoch a mohl bych jmenovat další. Jedná se o takových deset, patnáct hráčů, na kterých, doufám, bude možné v budoucnosti stavět.

Jak vnímáte jako reprezentační trenér účast Slovanu Bratislava v KHL? V čem vidíte klady, případně zápory?
Zápor je to hlavně pro slovenskou ligu. Slovan je na Slovensku pojem. Všude na něho chodili lidi, všude na něho bylo vyprodáno. Slovenské extralize bude chybět, to je jednoznačné. Zároveň to však je obrovské plus a přínos pro národní tým, protože ti kluci budou hrát kvalitní soutěž, budou hrát pravidelně kvalitní zápasy, a je to samozřejmě obrovská možnost pro jejich další výkonnostní růst.

Jak nahlížíte na Slovan Bratislava nejen z pohledu reprezentace Slovenska, ale třeba i z pohledu historického?
Slovan je na Slovensku něco jak v Čechách Sparta Praha. Obrovský pojem. Je to na tamní podmínky velkoklub, který dosahuje trvale skvělých výsledků a plní stadióny.

Co byste popřál Slovanu do té jeho premiérové sezóny v KHL?
Slovanu přeji samozřejmě hodně úspěchů, všechno dobré. A aby se už v té své premiérové sezóně dostal do play off. Aktuální složení mužstva teď sice dopodrobna neznám, ale věřím, že Slovan postaví kvalitní kádr. Navíc tam má zkušeného trenéra Čadu, který v KHL už působil, takže myslím, že ten postup do play off se jim může podařit.

Pokud byste měl tu možnost a mohl ovlivnit jakousi strategii dalšího rozvoje slovenského hokeje, kde byste začal, na co byste kladl zásadní důraz?
Momentálně jsou na Slovensku problémy s nedostatečným zázemím. Na mysli mám třeba kvalitu zimních stadiónů apod. To by se do budoucna určitě mělo zlepšit. Tedy postavit nové stadióny, nemyslím nějaké velkolepé, ale účelné, s lehkou konstrukcí, a přilákat tam mládež, děti. Tohle, myslím, teď Slovensko potřebuje ze všeho nejvíce. Pokud vím, tak plány na to už existují. Já jsem sice trenérem mužů, takže do té mládežnické problematiky zase až tolik nevidím, ale jak jsem už říkal, obecně jde o to, aby se podařilo přivést na zimní stadióny děti od těch pěti, šesti let. Bez početné a kvalitní základny, která vám pak v tom jejím pozdějším věku vychová kvalitní hráče, která vás upozorní na talentované hokejisty, to prostě nejde. Musí být z čeho vybírat. Čím početnější základna, tím pochopitelně lépe. Teď je to všechno v takovém tom přechodném období a já věřím, že se to do budoucna zlepší, že se to slovenskému hokeji podaří.

Kterých úspěchů si jako trenér ceníte nejvíce?
Tak samozřejmě je to ten poslední úspěch se slovenskou reprezentací a pak mistrovských titulů s Jaroslavlí.

Rozhovor...

MILOŠ ŘÍHA: Dodnes pořád říkám, že takového generálního manažera, jako je Maroš Krajči, jsem ve své trenérské kariéře ještě neměl. Slovanu v KHL věřím!
(7.6. 2012)


Jeho jméno se nesmazatelně zapsalo do historie klubu. Slovan dovedl ke dvěma mistrovským titulům – v sezóně 2001/02 a podruhé o pět let později. Současný trenér budoucího soupeře Slovanu - SKA Petrohrad, MILOŠ ŘÍHA.
(Miloš Říha ve Slovanu - foto: sport.cas.sk)


Pane Řího, když se řekne Slovan Bratislava, co všechno se Vám vybaví?
Na Slovan vzpomínám jen v dobrém, bylo to jedno z nejlepších angažmá, které jsem ve svém životě měl – co se týká vedení, generálního manažera Maroše Krajčiho, hráčů, zázemí atd. Já pořád i dneska říkám, že takového generálního manažera, jako byl Maroš, jsem ve své trenérské kariéře ještě neměl. Sám víte, že tohle vždycky hraje zásadní roli, ať už jste kdekoli. V Bratislavě jsem se poznal třeba i s prezidentem republiky…, takže jak jsem už řekl, bylo jedno z mých nejvydařenějších angažmá, na které opravdu velice, velice rád vzpomínám. Navíc se mi se Slovanem podařilo získat dvakrát titul…, co by člověk mohl chtít víc.

Jak vysoko řadíte ve své trenérské kariéře zmíněné dva mistrovské tituly se Slovanem?
Tak jsou to vlastně jediné mé dva tituly na úrovní evropských lig, takže samozřejmě hodně vysoko.

Jak vnímáte vstup Slovanu do KHL?
Myslím si, že pro slovenskou extraligu jako takovou je to velká hokejová rána, protože ať Slovan přijel hrát hokej do jakéhokoli města, vždycky to byl velký tahák pro diváky. Mužstvo bylo vždycky nabité kvalitními hráči, Slovan hrál dobrý, atraktivní hokej. Co se týká KHL, já si myslím, že vedení klubu a Maroš udělají všechno pro to, aby v této soutěži hráli důstojnou roli, aby vystupovali solidně, takže já tomu věřím.


Těšíte se na vzájemné zápasy SKA a Slovanu? Bude to pro Vás něčím zvláštní, až se na Slovanu postavíte na střídačku, byť na opačnou stranu?
My máme Slovan ve skupině, takže určitě to bude takové trošku zvláštnější, ale na druhou stranu já se snažím tyhle nostalgie nějak moc neprožívat. Prostě je to sport a já už prošel několik mužstev, takže kdybych měl jenom vzpomínat, tak bych snad nemohl ani trénovat…

Na co by si Slovan měl dát ve svém premiérové sezóně v KHL pozor, resp. jaké nepříjemnosti a záludnosti ho zejména na tripech mohou potkat?
Slovan je dostatečně zkušené mužstvo, zejména z té evropské klubové soutěže a různých turnajů, které odehrál venku a navíc teď mají trenéra Čadu, který v KHL trénoval. Jsem přesvědčen, že Slovan to zvládne. Proto nějaké rady z mé strany, na co si dávat pozor, to nemá žádný smysl.

Co byste popřál Slovanu do jeho premiérové sezóny v Kontinentální lize?
Aby mu to vyšlo, aby tu sezónu prošel bez problémů, aby na domácí zápasy chodil plný stadión, aby diváci v Bratislavě a vůbec na celém Slovensku měli o KHL zájem a hlavně aby v soutěži pokračovali dál, aby se nejednalo jen o jednu sezónu, aby účinkování Slovanu v KHL měl co nejdelší trvání.

Pokud se týká aktuálního dění v Petrohradu… Mediálně se nyní hodně přetřásá zájem SKA o dvě velké hvězdy ruského hokeje Radulova a Sjomina…
Zatím je to, jak jste už řekl, spíš na té mediální úrovni. Zájem z naší strany je, to nepopírám, ale teď to všechno vyloženě závisí na tom, zda také oni vůbec budou mít zájem vstoupit do nějaké té diskuse v souvislosti s možným angažmá v Petrohradu.

Jak moc Vás zasáhlo nečekané úmrtí Vladimira Krutova?
Tohle je samozřejmě vždycky obrovské neštěstí, je to hrozné a vždycky nám to ublíží. A navíc když odejde takový člověk, takový velký hráč, jakým Vladimír Krutov bezesporu byl…, prostě je to hodně smutné. K tomu se toho už moc dalšího dodat nedá.

Komentujeme...

Česká extraliga je nejstarší na světě. Králi, Lenere a spol., PROBUĎTE SE!
(29.5. 2012)


Myslíte si, že je onen titulek nadnesený. Bohužel, není. Stačí si vzít tužku a papír a počítat. Za měřítko jsem zvolil věkový průměr deseti nejúspěšnějších hráčů kanadského bodování uplynulé sezóny (po základní části) v nejvyšších národních soutěžích čtvrtfinalistů letošního mistrovství světa.

Foto: Tomáš Král, prezident ČSLH

Z tohoto srovnání vychází česká extraliga hodně nelichotivě. Konce konců – posuďte sami (řazeno od nejmladšího po nejstarší věkový průměr):


1. Švédsko (Elitserien) – věkový průměr 25 let
2. Kanada a USA (NHL) – věkový průměr 26,3 let
3. Finsko (SMI-liiga) – věkový průměr 28 let
3. Rusko (KHL) – věkový průměr 28 let
5. Norsko (UPC Ligaen) – věkový průměr 28,1 let
6. Česká republika (Tipsport extraliga) – věkový průměr 33 let
6. Slovensko (Tipsport extraliga) – věkový průměr 33 let

Výrazně lépe jsou na tom i ostatní evropské ligy, např. Německo (DEL) - 28,9 let a třeba Švýcarsko (Nationalliga A) - 30,6 let.

Zásadní problém nejen české extraligy, ale českého hokeje obecně, je nekoncepční práce s mládeží. Nedostanou-li mladí hráči příležitost (resp. nedostanou-li ji dostatečnou), nemohou se prosadit a tudíž nemohou pak figurovat ve špičce kanadského bodování. Zajímavé, že v ostatních soutěžích to jde a projevuje se to výrazně i v NHL, a u nás nikoli. Bohužel. Hlavně že Asociace profesionálních klubů před časem vehementně usilovala o uzavření extraligy… Kdyby místo tohoto nesmyslu projevila více soudnosti a své úsilí směrovala ke koncepčnímu omlazování naší nejvyšší soutěže, bylo by to jistě ku prospěchu celého českého hokeje.
Markantní stárnutí české extraligy se negativně projevuje zejména v konfrontaci s evropským klubovým hokejem. Třeba na prestižním Spengler Cupu, kdy do finále se naposledy dostala v roce 2004 Sparta Praha a posledním českým vítězem tohoto turnaje byla Dukla Jihlava, a to, prosím pěkně, v roce 1982!!!


S úspěchy reprezentace na světových šampionátech a olympijských hrách to samozřejmě nesouvisí, protože účast hráčů z extraligy je v jednotlivých nominacích minimální.
A stejně tomu je např. i v nominacích „dvacítky“, což je rovněž nevyvratitelný důkaz toho, že český hokej se na té klubové úrovni propadá stále níž a níž. Když k tomu ještě připočteme nevalné výkony ostatních mládežnických výběrů („16“, „17“ a „18“), pak se logicky přímo vnucuje otázka, kde a z čeho bude seniorská reprezentace čerpat za nějakých 7 – 8 let, až se budeme ohlížet po nástupcích Voráčka, Hemského, Plekance a spol.
(Foto: Slavomír Lener, šéftrenér ČSLH - www.cslh.cz)

V zámoří je o naše mladé hokejisty zájem čím dál nižší (viz. každoročně klesající počty na draftech) a ani ve špičkových evropských soutěžích se v poslední době žádní super mladíci neobjevují.

V globálu jde o výchovu hokejistů od přípravek. Tam to všechno začíná, a tam to dnes také vesměs končí. Jednak z důvodů chybějící koncepce a jednak z důvodů finančních – to pro rodiče. Dřívější tréninková střediska mládeže financovaná státem byla zrušena, proto dnes stojíme ve vzduchoprázdnu a spoléháme na náhodu.

Celé je to taková stavba cihlového domu bez malty. My se nyní nacházíme v nějaké páté, šesté řadě, kdy maltou nespojené cihly ještě jakžtakž drží pohromadě. Jenže za chvíli bude třeba přistavět další řady a osadit okna, a pak už bude hrozit reálné nebezpečí, že to všechno spadne…

Komentujeme...

PAN Vůjtek a lojza…
(21.5. 2012)

Světový šampionát skončil, emoce opadly, nastal čas seriózního hodnocení. Česká republika získala bronzové medaile, což je v konkurenci světového hokeje nezpochybnitelný úspěch. To je třeba zdůraznit.


Nicméně na druhou stranu nelze přehlédnout herní projev českého národního týmu, který mu naordinoval hlavní kouč Alois Hadamczik. A ten vyvolal rozpaky, v mých očích velké, což do budoucna pod Hadamczikovým vedením (smlouvu prodloužil ještě před začátkem šampionátu až do roku 2015) neskýtá záruku toho, že se naše reprezentace ve světové špičce udrží.

To zásadní, co jsem v naší hře postrádal, bylo týmové pojetí, týmová taktika. Ano, individuálně většina hráčů nezklamala a klobouk dolů před tím, co na ledě předváděli Hemský, Plekanec, Erat, Kovář, Štěpánek, Němec atd., jenže to na absolutní světovou špičku nemusí pokaždé stačit. Problém je v tom, že se nejednalo o náhodu, o nějaký krátkodobý výpadek. Češi totiž pod Hadamczikem zatím nikdy jinak nehráli. Myslím, že kdyby pan Hadamczik na střídačce nestál, že by to kluci také uhráli a možná dokonce i lépe – bez zbytečných zmatků.


V této souvislosti si samozřejmě neodpustím srovnání s herním projevem Slovenska. Troufnu si tvrdit, že trenér Vůjtek neměl oproti Hadamczikovi až tak kvalitní kádr, navíc se v těch rozhodujících bitvách musel obejít bez zraněných opor Graňáka a Marcela Hossy, jenže hra Slováků vypadala úplně jinak.
Měla totiž systém – takticky skvěle vymyšleným a zvládnutým střídáním v průběhu hry počínaje a třeba soustředěnou pozorností na využívání brejkových situací konče.


Trenér Vůjtek totiž přesně vyhodnotil možnosti svých svěřenců, věděl, že by bylo sebevraždou pouštět se do bezhlavého útočení, a tomu uzpůsobil taktiku. A že slovenský národní tým prohrál ve finále poměrně vysoko s Ruskem, to na výše řečeném vůbec nic nemění.
Konec konců – Rusům na letošním mistrovství světa nebyl schopen konkurovat vůbec nikdo, nehledě na to, že Slováci s nimi minimálně polovinu zápasu hráli vyrovnanou partii.

Vladimír Vůjtek je stratég a nesmírně kultivovaný člověk, který si vždycky a všude uměl získat hráče na svou stranu, uměl si získat přirozený respekt. Však si také všichni slovenští reprezentanti pochvalovali báječnou atmosféru v kabině.

Naopak pod Hadamczikem spousta hráčů odmítá hrát. Letos tak v poměrně ostrém vyjádření učinil forvard moskevského Dynama Marek Kvapil, a i když můžeme mít k jeho slovům výhrady a s některými třeba i nesouhlasit, těžko ho lze vinit z absolutní lži. A nepřijela z různých důvodů řada dalších hráčů, byť své omluvenky formulovali jinak, většinou s ohledem na zdravotní potíže.

Do jejich hlav sice nevidím, ale např. o takovém Romanu Červenkovi je dostatečně známo, že se s Hadamczikem nemusí…
Ve výčtu dalších jmen bychom přirozeně mohli pokračovat. A také ve výčtu těch jmen, která Hadamczik zcela cíleně opomíjí - např. Radka Dudu. Rebela, ale skvělého hokejistu. Pan Vůjtek neměl s Dudou v Kazani (sezóna 2003/04) sebemenší problém (to je tak, když má trenér přirozenou autoritu), za to uražený Hadamczik ho kvůli dávnému výroku o "šišlavém Polákovi" zřejmě definitivně "pohřbil". Přitom právě takového srdcaře by národním tým potřeboval jak sůl...

A to je pro český hokej hodně špatné. Přece není možné donekonečna říkat, že k reprezentaci nikoho přemlouvat nebudu bez toho, že bych přemýšlel nad tím, proč ten či onen hráč reprezentovat odmítá a zda není problém také ve mně. To se ale zatím neděje a nepředpokládám, že by se na tom v nejbližší době něco zásadního změnilo.
A nepředpokládám ani to, že by někdo kompetentní byl zvědavý na můj názor. To určitě ne. Jen jsem vyjádřil své mínění o dvou českých trenérech. A toto mínění věrně koresponduje s titulkem tohoto komentáře – PAN Vůjtek a lojza…

Rozhodně nemám v úmyslu někoho urážet a našim klukům medaili samozřejmě přeji – jen si myslím, že se český reprezentační hokej nevydal zrovna tou nejšťastnější cestou. A to je před námi za necelé dva roky zimní olympiáda v Soči… a Hadamczikovi vyprší platný kontrakt u reprezentace až o rok později… Takže dál bude v klidu urážet své hráče tak, jako to zcela neurvale učinil po prohraném semifinále se Slováky! Tímto způsobem se trenér národního týmu na veřejnosti prostě zachovat nesmí, byť by k tomu měl "milión a půl" důvodů!!! Srazit na kolena a doslova ponížit gólmana Kováře slovy, že měl dát na svůj instinkt a proti Slovensku postavit do brána Jakuba Štěpánka, to je, pane Aloisi Hadamcziku, s prominutím PRASÁRNA. Vůjtkův tým sice neměl na šampionátu nejkvalitnější kádr, ale měl nejpropracovanější taktiku. A na ni Vy jste nedokázal zareagovat, protože Vy taktiku nemáte téměř žádnou a pak si vyléváte svoji zlobu na hráčích. Bohužel.
Již zmiňovaný Marek Kvapil uvedl doslova: "Nelíbilo se mi, jak se mnou jedná v kabině i jinde. Nebylo to příjemné." Kdoví, možná před dalším reprezentačním srazem, bude-li nominován, podobně zareaguje i Jakub Kovář. Já bych se mu vůbec nedivil.

A ještě něco - považuji za obrovskou ostudu (a nebojím se ani slova "selhání") Českého svazu ledního hokeji, že panu Vladimíru Vůjtkovi nikdy neumožnil trénovat český národní tým! Zřejmě máme tolik kvalitních koučů, že ČSLH si takovými trenéry, navíc s velkým renomé v zahraničí, může dovolit pohrdat!!!
Slováci nás totiž letos neporazili jen na ledě...

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S GÓLMANEM DOMINIKEM HAŠKEM

(16.5. 2012)

Dominik Hašek: Výkony nároďáku? Není to ono!

Dominiku, jak vnímáte konfrontaci zámořského a evropského hokeje na právě probíhajícím světovém šampionátu?
„Ten zámořský hokej je samozřejmě agresivnější, přímočařejší, tohle si pořád uchovává. Evropský hokej je zase více techničtější, takový více vyčkávající, více se rozehrává, kombinuje apod. Je to podobné, jako kdybyste srovnával třeba anglický a španělský fotbal.“

Zaujaly vás na šampionátu výkony některých gólmanů? A co říkáte na Jakuba Kováře?
„Já jsem pochopitelně všechny zápasy neviděl, takže se těžko mohu pouštět do nějakých podrobných analýz, ale když vezmu třeba Rusko, tak to zatím ani jednou neprohrálo, takže výkony jeho gólmanů stojí za zmínku, to určitě.


A Jakub Kovář…? V extralize jsem proti němu chytal v Českých Budějovicích. Shodou okolností to snad zrovna byl jediný zápas v extralize, který jsem kvůli zranění nedohrál, takže jsem měl možnost sledovat Jakuba ze střídačky a už tenkrát mě zaujal. A to teď neříkám jako nějakou frázi. My jsme tehdy v těch Budějovicích prohráli, myslím 1:2 nebo 2:3, a byla to zejména jeho zásluha. Prostě jsem si ho tam všimnul, zaujal mě, takže jeho současné výkony pro mě určitě zase až tak velkým překvapením nejsou.“


Co říkáte dosavadním výkonům české reprezentace?
„Ten zápas s Německem nemůžeme brát jako nějaké zásadní měřítko, Němcům přece jen už o nic nešlo. Ale jinak to pořád není ono. Utkání jak s Ruskem tak se Švédskem, tedy s těmi silnějšími soupeři, jsme prohráli, což by teď ve čtvrtfinále proti Švédům pro nás mohla být za jistých okolností i výhoda. Kluci určitě namotivovaní budou, ale spíše jde o to, aby se zvedla gólová úspěšnost, aby to tam padalo. Už jde o všechno.“

A co je nového u vás?
„Nic konkrétního. Zájemci by určitě byli, ale to pro mě není až tak podstatné. Důležité je to, co chci já, tedy aby ten zájem byl v souladu s mými představami.“

Komentujeme...

S trenérem Hadamczikem až do roku 2015? Český hokej čekají další tři krušné roky… Bohužel!
(14.5. 2012)

Česká hokejová reprezentace se na letošním světovém šampionátu trápí. Mužstvo nepůsobí kompaktním dojmem, schází mu tvář, herní výraz, jiskra, šťáva. Jeho herní projev je nesourodý, chaotický a opírá se výhradně o individuální dovednosti Plekance, Hemského, Michálka, Erata, gólmana Kováře apod. Výsledek národního týmu tedy v rozhodující míře závisí na tom, jak se právě tito hráči dokáží individuálně prosadit. A to je žalostně málo, to na světovou špičku nestačí. Bez týmového pojetí nelze na této úrovni uspět.

Výrazně se to projevilo zejména v utkání s Ruskem. Ze všech stran sice slyšíme, že jsme soupeře jasně přestříleli (30:21), že jsme byli aktivnější, ale ruku na srdce – kolik z těch třiceti střel bylo opravdu gólových, kolik z nich ruského brankáře Barulina vážně ohrozilo? Takových bylo minimum. Spíše se jednalo jen o nepříliš nebezpečné střely na náhodu - „co kdyby to tam spadlo“.
Rusové hráli přesně to, co potřebovali. Svěřenci kouče Biljaletdinova neměli touhu český národní tým rozstřílet, ale „pouze“ vyhrát a zbytečně při tom neplýtvat silami. A to se jim podařilo na sto procent.


Trenér Alois Hadamczik není stratég, není to trenér pro národní tým, a navíc jeho letošní výběr nemá klasického vůdce, jako byl třeba loni Jaromír Jágr, který dokázal dát týmu tvář. Hadamczik tohle neumí.

"Tak Jaromíre, jak to teda budeme hrát...?"

Sice neustále a dokola po každém zápase opakuje, že je spokojený, že ve hře mužstva našel spoustu pozitivních prvků, ale tahle jeho prohlášení jsou už, s prominutím, trapná.

A propó – slyšeli jste někdy v poslední době třeba právě zmiňovaného Jágra, že by byl po prohraném utkání spokojený. Těžko. Ten často nebývá spokojený ani po vyhraném duelu.

Jenže Hadamczik není Jágr. Ku škodě celého českého hokeje. Bohužel. A bohužel až do roku 2015... Čekají nás další tři krušné roky!

Hovořit po utrápených výhrách nad Dánskem, Norskem a Lotyšskem, že dneska už na mistrovství světa nejsou slabí soupeři, že se mezinárodní hokejová špička rozšiřuje a vyrovnává, to je alibistický blábol (slušněji to nazvat neumím). Stačí se podívat na soupisky těchto uvedených týmů… (Když už si tak s panem Hadamczikem "špičkujeme", dovolím si připomenout, že z těch opravdu špičkových týmů zatím na letošním MS neporazil ani jeden - se Švédskem i Ruskem prohrál...).

Budeme-li k tomu přistupovat „hadamczikovsky“, pak nechápu, proč nominuje hráče z NHL a KHL, když s nimi stejně neumí hrát a proč celý šampionát neodehraje s hráči z Extraligy. Potom bychom snad onen nesmysl s neexistencí slabých soupeřů mohli brát alespoň trochu vážně.

Z rozpačitých výkonů českého „nároďáků“ bych tentokrát nevinil samotné hráče (z mnoha herních situací je totiž více než patrné, že prostě nevědí, co mají hrát), ale v prvé řadě reprezentačního kouče. On je zodpovědný za taktiku, za herní projev, za skladbu mužstva atd.
Rozumím tomu, že každé utkání se nepovede, že když nastane den „blbec“, můžeme klidně prohrát např. s Maďarskem (obávám se však, že i v tomto případě by pan Hadamczik řekl, že už není slabých soupeřů) – to všechno lze pochopit, ale nemohu přece mít den „blbec“ téměř pokaždé, kdy se zrovna hraje zápas. Pak se už děje cosi nezdravého a je nutné problém rychle řešit.

Český svaz ledního hokeje nestál o Vladimíra Vůjtka, našeho nejúspěšnějšího zahraničního kouče, a podívejte se dnes na slovenskou reprezentaci… Má tvář, má výraz, má jiskru, její hra dává smysl… a má výsledky. Proč? Protože má trenéra stratéga, trenéra s přirozenou autoritou.

Nebo jiný příklad – trenér SKA Petrohrad Miloš Říha. V Rusku (ale i na Slovensku, konkrétně ve Slovanu Bratislava) nesmírně respektovaný odborník, u nás v nejvyšších hokejových kruzích persona non grata. Smutné…

Odmítáme profesionály, upřednostňujeme laiky.

České reprezentaci samozřejmě přeji maximální úspěch. Pokud si parta kolem Plekance sama řekne, jak to bude hrát, onen medailový úspěch klidně může přijít – vždyť hokejisté to jsou znamenití.
Jen mě pak ale bude vysloveně štvát, že pod případným úspěchem bude největším písmem opět podepsán ten, kdo se o něho zasloužil ze všech nejméně. ALOIS HADAMCZIK.

Komentujeme...

DVA SIBIŘSKÉ ROKY Romana Červenky
(4.5. 2012)


Roman Červenka se z českých hokejistů po Jaromíru Jágrovi a Dominiku Haškovi nejvýrazněji zapsal do historie Kontinentální hokejové ligy.

Hned v první sezóně se stal s 31 góly nejlepším střelcem základní části. Jenže vzápětí se po odchodu Jaromíra Jágra hodně spekulovalo o tom, zda bude Červenka stejně dobrý i bez české osmašedesátky, která byla jeho dvorním nahrávačem.



V sezóně 2010/11 asistoval Jaromír Jágr Romanu Červenkovi v základní části u 16 z jeho 31 vstřelených gólů a v play off u 4 z 5 branek.

Pravda, do nedávno skončené sezóny měl sice trochu pomalejší rozjezd, ale netrvalo to dlouho a ofenzíva Avangardu se opět spoléhala především na jeho hokejové umění.

On rozhodoval zápasy, on se výrazně podílel na postupu svého týmu až do finále KHL a jako bonus si do Calgary odvezl ocenění pro vítěze kanadského bodování letošního play off (20 zápasů, 11+11).

NEJ statistické zápisy Romana Červenky v KHL a Avangardu Omsk:

sezóna 2010/2011

ZÁKLADNÍ ČÁST
kanadské bodování celkem: 3. místo, 31+30
nejproduktivnější hráč týmu (61 bodů)
nejlepší střelec týmu (31 gólů)
počet odehraných zápasů v základní části: 51 z 54

sezóna 2011/2012

ZÁKLADNÍ ČÁST
kanadské bodování celkem: 20. místo (23+16)
střelecká produktivita celkem: 7. místo (23 gólů)
nejproduktivnější hráč týmu (39 bodů)
nejlepší střelec týmu (23 gólů)
nejlepší nahrávač týmu (16 asistencí)
nejčastěji střílející hráč týmu (včetně play off – 264 střel)
počet odehraných zápasů v základní části: 54 z 54

PLAY OFF
kanadské bodování celkem: 1. místo (20 zápasů, 11+11)

ZÁPISY DO KLUBOVÉ HISTORIE:
- ve stovce nejlepší střelců klubové historie se za pouhé dvě sezóny dostal na 44. místo (včetně play off 70 gólů)
- 4. listopadu 2011 vstřelil v utkání proti Dinamu Riga DESETITISÍCÍ gól Avangardu Omsk v historii sovětských a ruských šampionátů (od roku 1955)
- vítěz základní části (sezóna 2010/11)
- finalista KHL (sezóna 2011/12)

CELKOVÉ STATISTIKY V KHL ZA OBĚ SEZÓNY:

základní část celkem:
105 zápasů, 54+46 = 100 bodů

play off celkem:
32 zápasů, 16+14 = 30 bodů

CELKEM - sezóny 2010/11 + 2011/12:
137 zápasů, 70+60 = 130 bodů

DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI:
- počet utkání, ve kterých vstřelil hattrick a více branek - 0
- počet utkání, ve kterých vstřelil 2 branky - 14
- vítězné góly celkem: